Rozhovor pro Svět ženy

Zeptala se nás Alena Koubová, zástupkyně šéfredaktorky Svět ženy. Článek s použitím citací z rozhovoru vyšel v prosinci 2015. Odpovídal MUDr. V.Chvála

www.burda.cz

 

Red.: Ministerstvo zdravotnictví letos zařadilo mezi specializační postgraduální kurzy také studium psychosomatiky. Vítáte tento krok? Považujete ho za dobré znamení, že psychosomatiku začnou i odborníci brát jako součást medicíny?

V.Chvála: Pokládám to za zásadní krok. Lékaři v Německu si ho prosadili už skoro před 30 lety. Německé pojišťovny tvrdí, že každé Euro vložené do psychosomatiky se jim 3x vrátí. U nás takové nadšení pojišťoven nemůžeme čekat, protože dlouhodobou výhodností jednotlivých typů léčby se vlastně nezabývají. Snaží se jen udržet stabilitu systému za každou cenu. Odborníci u nás mají hodně daleko k bio-psycho-sociálnímu pojetí medicíny. Každý obor má tolik novinek, že je těžké sledovat tak odlišné obory jako je psychologie, psychoterapie nebo sociologie. Ale určitě zařazení psychosomatiky mezi nástavbové obory jistý údiv u kolegů vyvolalo.

Red.: Proč je psychosomatický přístup zatím stále Popelkou, nad kterým lékaři často ohrnují nos?

V.Ch.: To má dlouhou historii, na kterou tady není místo. Prostě se medicína zhlédla v technice, technolgiích a farmakologii a nějaký čas se zdálo, že to bude stačit. V šedesátých letech minulého století daly od komplikovanějšího,  nepřehlednějšího a těžko zkoumatelného bio-psycho-sociálního pojetí nemoci ruce pryč i takové obory, jako je neurologie. Technologie ověřování účinnosti léčby, která se začala prosazovat pod hlavičkou EBM (evidence based medicinae), mnohem snadněji ověřuje čistě biologické účinky na očištěných souborech pacientů v dvojitě slepých studiích. Pro psychosomatický přístup se moc nehodí. Medicína se tak stala vůči psychosociálním aspektům nemoci prakticky slepá. Tyto aspekty lze zahlédnout v důvěrném rozhovoru s pacientem, na který lékaři nemají dost času. Když si ale i laici na nemocného udělají čas, podstatné části jejich stonání se dostanou “ke slovu”. To je pak zdrojem účinku alternativních postupů, které stojí někdy na podivných předpokladech našich léčitelů. Nějak si své léčebné účinky musí vyložit, když je těžké si představit, že jde jen o “pouhý rozhovor”. To pak samozřejmě dráždí kolegy lékaře.

Red.: Jak vidíte budoucnost psychosomatické medicíny?

V.Ch.: Dobře. Věci se daly do pohybu. Psychosomatikou se zabývají stovky zdravotnických pracovníků a tak se dostává tam, kam patří- do rukou zdravotníků, když už u nás máme rozsáhlý systém povinného pojištění. Lidé, a není jich málo, často stonají bio-psycho-sociálně, tedy psychosomaticky. A mají právo být léčeni ve všech třech aspektech stonání. Protože tak je to na úrovni doby.

Red.: Když si vybírám lékaře, řídím se jeho odborností. Ale jak postupovat v případě psychosomatiky – mám jít k člověku s lékařským vzděláním, nebo se obrátit spíš na psychologa? Nebylo by dobré, aby lidé zabývající se psychosomatikou měli nějaké medicínské minimum (slovo medicína má psychosomatika či celostní medicína i v názvu), anebo to nepovažujete za podstatné? Není třeba právě kvůli tomuto psychosomatika pro mnohé tak špatně zařaditelná, pochopitelná?

V.Ch.: Ano, to je složité. Je těžké, aby se lékař vzdělal ještě i v psychologii a psychoterapii. Pracujeme na tom, aby základní psychosomatickou péči poskytovali praktičtí lékaři. Nejenže se tímto směrem již vzdělávají, připravili jsme pro ně ve spolupráci s vedením všeobecného praktického lékařství doporučený postup pro pacienty s psychosomatickou poruchou, především s tzv. MUS (medicínsky neobjasněnými symptomy). Takovým postupem lze pomoci velké části psychosomaticky nemocných. Záleží především na vzájemné důvěře a času. O složitější případy se budou starat lékaři specialisté v různých oborech s nástavbou v psychosomatice, psychosomatičtí urologové, gynekologové, neurologové, kardiologové atd. To je hudba budoucnosti, ale jsme na cestě a možné to už dnes je. Hlavní důraz ale klademe na týmy. Pracoviště, kde je lékař, psycholog a psychoterapeut, rodinný terapeut a fyzioterapeut, by mělo být k dispozici nejobtížnějším případům. Takové týmy už dnes existují, například Psychosomatická klinika v Praze.

Red.: Přiznám se, že mám trošku zmatek v postavení Společnosti psychosomatické medicíny, která je součástí České lékařské společnosti. Přitom když jsem žádala o vyjádření předsedu ČLS JEP, pana profesora Svačinu, odepsal mi, že pod názvem celostní medicína, cituji: „…se soustřeďují postupy, které nemají s klasickou medicínou založenou na vědeckých důkazech nic společného a tedy do lékařství nepatří. Více s k tomu dodat nedá. Česká lékařská společnost se celostní medicínou nezabývá a naopak nedávno založila společně s Českou lékařskou komorou komisi, která pro otázky tzv. alternativních postupů a jejich jasné vyčlenění mimo medicínu.“ Jak tomu tedy mám rozumět? Vy jste součástí ČLS a přitom proti celostnímu či psychosomatickému postupu lékaři brojí a snaží se ho postavit mimo medicínu?

V.Ch.: To jen pletete pojem celostní medicína a psychosomatická medicína. A nejste sama. Plete to i mnoho našich kolegů. Omyl má kořeny v minulosti. Psychosomatická medicína, o kterou se stará Společnost psychosomatické medicíny ČLS JEP, je založena na dobře popsaném a vědeckými metodami doložitelném, WHO přijatém bio-psycho-sociálním modelu zdraví a nemoci. K výkladu i těch složitých psychosomatických případů si vystačíme s těmi třemi podstatnými vrstvami lidské existence. Naproti tomu metody celostní, jako je čínská medicína, ajurvéda, někdo k nim počítá i homeopatii nebo jiné přírodní léčebné systémy, operují s dalšími vlivy, které mají často význam symbolů, nebo jsou spekulativní a čistě teoretické, jako například postavení hvězd, vliv geopatogenních zón a další. Vůbec nechci zpochybňovat efekty takových postupů, ale máme dost práce vyložit lékařům i jen vliv rozhovoru a sociální sítě kolem pacienta na vznik a udržování nemoci, nebo na jeho uzdravování. Nemá smysl si pomáhat ještě i pochybnými vlnami a energiemi…

Red.: A nakonec jedna prosba o osvětlení. Proč Psychosomatické společnosti tak vadí zjednodušování a schémata, které podle vás používá doktor Hnízdil. Není třeba právě jeho, řekněme, pro lidi snadno pochopitelný přístup, který pomůže zviditelnit a zpopularizovat psychosomatiku a přivede k tomuto způsobu uvažování víc pacientů?

V.Ch.: Protože taková propaganda se psychosomatice vymstí. Tvrdit, že stačí pacientovi vysvětlit, že stoná, protože dělá v životě něco špatně, je přílišné zjednodušení. A navíc to není pravda. Je třeba uvažovat v cirkulární nikoli lineární kauzalitě. Na psychosomatickém přístupu není nic jednoduchého ani rychlého. Je naopak pravda, že pacient se mnohem rychleji ze svých potíží dostane lékem nebo operací. To jeho potíže docela chytře potlačí, a často to stačí. Většina pacientů se nechce zabývat svými problémy v manželství, v práci, s rodiči. Chtějí mít klid od bolestí, ale i od starostí. Teprve tehdy, když se nemoc stále vrací, je na místě se zabývat širším pohledem na svůj život. A to není vůbec snadné. Vyžaduje to psychoterapeutické vedení, nebo vzdělání v rodinné terapii. A to je skoro další vysoká škola. Proto je tak málo psychosomatických lékařů. Pacientů je tolik, že je nemůžeme všechny uspokojit.

Liberec 16.11. 2015

Bookmark the permalink. Follow any comments here with the RSS feed for this post. Both comments and trackbacks are currently closed.