19.2.2015

Výbor Psychosomatické společnosti ČLS se ohrazuje proti tvrzením MUDr. Hnízdila

logo_SPM.jpg

 Výbor odborné společnosti psychosomatické medicíny považuje za nutné se ohradit proti tvrzením MUDr. Jana Hnízdila v článku “Nejcennější léky máme v sobě“, který byl uveřejněn 23. ledna 2015 v časopise Téma 4/2015.

Boj za prosazení psychosomatického myšlení do české medicíny, který MUDr. Hnízdil jako rehabilitační lékař již delší dobu vede, je sice potřebný, ale značné zjednodušování, kterého se ve veřejných médiích opakovaně dopouští, je zavádějící a ve skutečnosti může vyvolat v odborné veřejnosti spíše odpor než vstřícný souhlas.

„Tvrdit, že pacientovi stačí vysvětlit jeho problém a je vyhráno, je zavádějící,“ říká MUDr. Vladislav Chvála, který vede tým Střediska psychosomatických poruch v Liberci přes 25 let. „Psychosomatická léčba je pěkná dřina, především pro pacienta samotného, a často i pro celou jeho rodinu. Žádné zázraky v rukou nemáme ani při respektování bio-psycho-sociální teorie vzniku a udržování nemoci,“ dodává.

Postoj, kterým MUDr. Hnízdil psychosomatiku naprosto devalvuje na úroveň amatérského léčitelství, je vyjádřen jeho sdělením, že je pouhý překladatel. Představuje si, že vysvětlí pacientovi “co mu leze krkem, co nemůže strávit, nebo čeho má plnou hlavu“ a pacientovi se uleví. „Samozřejmě, že existují celé překladové slovníky metafor a symbolů, kterými naše tělo vyjadřuje naši složitou intrapsychickou a sociální realitu, pokud ji nemůžeme řešit. Ale je zřejmé, že samotná četba takových knih, ani půlhodinový rozhovor, jak tvrdí MUDr. Hnízdil, na to nestačí,“ doplňuje PhDr. Ludmila Trapková, klinická psycholožka a rodinná terapeutka. „Často je to heroická práce, kterou musíme s celou rodinou podniknout, aby se ohrožujícího symptomu zbavila. Vůbec se nedivíme tomu, že většina pacientů dává stále ještě přednost pouhému potlačování svých potíží léky nebo raději podstoupí operaci, než by se zabývali svými komplikovanými vztahy,“ dodává.

Pravdou je, že převážná část českého zdravotnictví není schopna využívat bio-psycho-sociální model zdraví a nemoci, jak ho přijala Světová zdravotnická organizace (WHO) už v roce 1977. Například oproti německým lékařům, kteří mají už během studia povinných 200 hodin psychosomatické medicíny už od roku 1986, se naši medici mohou seznámit s touto rozsáhlou oblastí jen na některých lékařských fakultách v maximálně 20hodinovém nepovinném kurzu. „Vypadá to tak, jako by se celá naše odborná zdravotnická veřejnost psychosomatice bránila,“ sděluje MUDr. Jaromír Kabát, chirurg, který vede tým Psychosomatické kliniky v Praze.

„Nedávno se to potvrdilo na sjezdu delegátů odborných společností ČLS, když jen 34 hlasů nestačilo na přijetí naší odborné společnosti, která sdružuje přes 230 odborníků, mezi ostatní společnosti ČLS,“ dodává MUDr. Vladislav Chvála. „Nemůžeme se pak divit, že se této oblasti, pro léčbu především chronických nemocí tak důležité, ujímají laici, léčitelé, nebo takoví solitéři, jako je MUDr. Hnízdil. S jeho zjednodušeným pojetím rozhodně nemůžeme souhlasit,“ uzavírá MUDr.V.Chvála.

V Liberci a v Praze, 18. 2. 2015
MUDr. Vladislav Chvála, předseda SPM ČLS, tel: 737138846
PhDr. Ludmila Trapková, členka výboru SPM ČLS
MUDr. Jaromír Kabát, vědecký sekretář výboru SPM ČLS

Bookmark the permalink. Follow any comments here with the RSS feed for this post. Post a comment or leave a trackback.

Napsat komentář