Fyzioterapeutka Centra komplexní péče Roseta, kde působí také jako vedoucí studentských praxí pro obor fyzioterapie. Zajišťuje souvislé odborné praxe pro studenty lékařských fakult, Fakulty tělesné výchovy a sportu a další. Aktivně se účastní intervizních i supervizních setkání s kolegy i externími odborníky. V roce 2017 spolupřednášela pro Asociaci studentů fyzioterapie České Republiky na téma Psychosomatika ve fyzioterapii.
Magisterský titul v oboru získala na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze v roce 2015. V praxi jako fyzioterapeutka působí od roku 2009. Absolvovala šestiměsíční odbornou praxi ve Velké Británii, jinak zůstává od roku 2009 věrná CKP Roseta, jehož způsob práce s lidmi ji oslovil. V terapii se inspiruje zejména přístupy se zaměřením na vnímání těla: Fyzioterapie funkce Clary-Marie Lewitové, přístup Jiřího Čumpelíka a Doc. Františka Véleho, terapie dle Idy Rolf nebo tradiční funkční diagnostika a léčba dle Prof. Karla Lewita. Od roku 2016 se vzdělává v základní psychosomatické péči v Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví.
Ohlédnutí za obdobím 2018-2022
Ve výboru SPM působím od roku 2018 jako fyzioterapeut. Moje role nebyla zásadní, spíš svou funkci vnímám jako obohacení a možná investici do budoucna, kdy mohu tuto zkušenost ideálně obrátit v aktivní činnost pro SPM. Během působení ve výboru SPM jsem asi nejvíce přispěla tím že o psychosomatickém způsobu práce a vůbec existenci psychosomatické medicíny a Společnosti Psychosomatické Medicíny seznamuji studenty magisterského studia fyzioterapie v rámci praktického studia v Centru komplexní péče Roseta.
Role fyzioterapie je v psychosomatické péči o pacienta významná. Z mé klinické zkušenosti může být úzká spolupráce více odborností, zejm. lékaře, fyzioterapeuta a psychologa velmi efektivní pro léčbu psychosomatického pacienta. Role fyzioterapeuta je velmi často přemosťující, kdy terapeut uvažuje o obtížích pacienta v kontextu způsobu života, včetně sociálních a psychických aspektů a může tak pacienta obrátit pro léčbu psychoterapeutickou nebo jinou vhodnou. Často také fyzioterapeut plní při psychosomatické léčbě pacienta roli podporující nebo doplňkovou a pokud není pacient připraven na léčbu v rovině psychické, i stěžejní. Proto si myslim, že fyzioterapeuté by měli mít dále zastoupení v SPM i výboru SPM a během dalších let by se mělo směřovat k zakotvení akreditovaného vzdělávání v psychosomatické medicíně i pro fyzioterapeuty a následně i k adekvátnímu ohodnocení v rámci státního zdravotnického systému. V tuto chvíli fyzioterapeuté pracují psychosomatickým způsobem převážně nevědomky anebo vědomě na základě vzdělání a klinických zkušeností, ale lege artis mohou zohlednit ve zdravotnickém systému pouze aspekty somatické.