24-25.březen 2023
Umělecké centrum Univerzity Palackého (Konvikt)
V Olomouci se uskutečnil historicky první ročník odborné konference věnující se transteoretické integraci medicínských a příbuzných oborů. Cílem tako pojaté akce bylo především podílet se na základech takového přístupu k pacientovi, jenž zahrnuje kromě biologických i psychosociální proměnné. Hlavním mottem bylo vysoce aktuální téma Stresu a adaptace v psychosomatickém kontextu. Společnost psychosomatické medicíny finančně podpořila konferenci částkou 30 000,- Kč.
Olomoucká konference navazuje na tradici předchozích 6 ročníků psychosomatické konference ve Šternberku a volně se řadí k větší česko-slovenské konferenci liberecké, která již v loňském roce dospěla k pořadovému číslu 19.
Přes 130 účastníků vyslechlo mnoho zajímavých příspěvků jednak od autorů pohybujících se na scéně psychosomatiky celá léta, jednak od lékařů, psychologů, psychoterapeutů či fyzioterapeutů mladších ročníků. Zpestřením byly mj. přednášky molekulárních biologů a odborníků zabývajících se stresem v širokých souvislostech.
Slavnostního zahájení konference se osobně zúčastnili čestní hosté – hejtman Olomouckého kraje Ing. Josef Suchánek, rektor UP prof. Martin Procházka, ředitel FN Olomouc prof. Roman Havlík, jakož i děkan CMTF UP doc Vít Hušek. Za pořádající institut OUSHI při CMTF UP byl přítomen prof. Peter Tavel, za odborné společnosti pak doc. Roman Procházka (Asociace klinických psychologů) a MUDr. Pavel Čech (Společnost psychosomatické medicíny).
Odbornou část zahájili zkušení rodinní terapeuti z libereckého Střediska komplexní terapie PhDr. Ludmila Trapková a MUDr. Vladislav Chvála na téma masívního nástupu dospívajících s genderovou dysforií (GID). Dle autorů počty emočně nestabilních adolescentů, kteří nacházejí problematickou úlevu v sebepoškozování a mezi vrstevníky v ujišťování, že se narodili do špatného těla, narostly za posledních deset let o cca 1000 až 4000%! Sexuální identita je přitom výsostně bio-psycho-sociálně podmíněna a problematika tedy zasluhuje celostní pohled na organismus rodiny včetně porozumění hlubinné dynamice rodinných vztahů a jejích zákonitostí. Bez spolupráce s nelékařskými obory se medicína v tomto případě rozhodně neobejde.
Liberecké autory na pódiu vystřídal doc. Jiří Šimek psychiatr, psychoterapeut a etik z Univerzity Karlovy, jehož přehledné sdělení historie pojmů stres a adaptace věrně odráželo tematické zaměření konference. Ve skvělém rétorickém vystoupení zazněly nejen všeobecně známé koncepce Cannona a Selyeho, ale i řada dalších přístupů rozšiřujících stresovou reakci o další především psychosociální dimenze.
S radostí jsme v Olomouci uvítali doc. Jana Poněšického (psychologa, psychoanalytika a psychoterapeuta s mezinárodním renomé, a především s cennou zkušeností s vedením psychosomatické kliniky v Německu). Jeho přednáška byla jednoznačně směřována k ústřednímu tématu konference. Dle autora se stres rozvíjí mj. tím, jak se vzdalujeme přirozenému způsobu života, spontánnímu a autentickému reagování na nejrůznější psychosociální situace v době kladoucí stále větší nároky na výkonnost. I naše vlastní (narcistická) motivace – snaha se prezentovat, být viděn v našem globalizovaném světě je důvodem přibývajícího stresu, jelikož je zároveň provázena dlouhodobou frustrací z nedostatku opory a ochrany (mj. havlovské lásky a pravdy) mezi lidmi. Jako obvykle se autor věnoval i praktickým a významným poznámkám týkajícím se terapeutického vztahu mezi pacientem a terapeutem.
Odpolední program se rozdělil do dvou bloků, z nichž jeden se věnoval vědecko-výzkumným tématům v psychosomatice a druhý pak psychosomatické praxi. První z uvedených zahájily Mgr. Radka Žídková s Mgr. Klárou Maliňákovou ve spolupráci s Mgr. Martou Sýkorovou, všechny z pořádajícího institutu OUSHI při CMTF UP. V souladu se svou přírodovědnou specializací (molekulární biologie a genetika) se v praktické části přednášky autorky zaměřily na způsob měření stresu včetně metody biofeedbacku (včetně demonstrace stresotvorných podnětů na rostlině). Na výše uvedeném mateřském institutu se autorky koncepci stresu a jeho vlivu na organismus dlouhodobě věnují a v současnosti je prakticky připraven projekt detekce úrovně stresu pomocí zjištění hladiny stresových hormonů (kortizol ze slin) a vyplnění psychologických dotazníků zaměřených na prožitky stresu. Tento program bude k dispozici nejširší veřejnosti.
Na výše zmíněné autorky navázala mladá autorka Mgr. Lucie Ráčková z institutu Recetox při Masarykově Univerzitě v Brně, jenž se programově zabývá environmentálním stresem. Autorka poutavě přednesla velmi zajímavé sdělení svých výsledků rozsáhlého měření psychických, fyziologických a kognitivních funkcí 16 polárníků na základně v Antarktidě se zaměřením na sledování projevů stresu. Součástí její výzkumné metodiky byly nejen rozhovory, dotazníky, kognitivní testy a běžné indikátory fyziologických funkcí, ale i inovativní metoda vygenerovaná týmemprof. Dobrovolné (MU Brno). Prototypem speciálního přístroje byla měřena stresová reakce na základě fyziologických parametrů souvisejících s termodynamickými procesy v organismu. Naměřené hodnoty stresové reakce organismu nevelkého vzorku polárníků vystaveného extrémním podmínkám a sociální izolaci se dle autorky může stát východiskem pro další výzkum.
Doc. Tomáš Řiháček vědeckovýzkumnýblok uzavíral sdělenímo účinnosti psychoterapeutické léčby psychosomatických potíží. Z dosavadního tříletého výzkumu, na kterém se autor jako hlavní řešitel podílel, vyplývá, že u dalších duševních potíží jako je deprese či úzkostná porucha je psychoterapie účinnější, než u pacientů vykazujících tzv. medicínsky nevysvětlené symptomy (MUS). V diskusi se tedy objevují otázky, co a jak konkrétně v psychoterapii psychosomatických potíží funguje, co stojí za změnou v psychoterapii. Reportována byla data od cca 300 klientů absolvujících komplexní terapeutický program na bázi denního stacionáře, včetně jejich osobních zkušeností získaných katamnesticky.
V bloku Psychosomatická praxe vystoupila Mgr. Jana Týkalová a Bc. Jitka Vanclová z Centra komplexní terapie Dobřichovice s přednáškou o fyzioterapeutické práce v rozšířeném poli psychosomatiky. Konkrétně se druhá z výše uvedených autorek zaměřila na těhotenství. Výchozím bodem jsou společné fyzické hranice pro dítě a matku a jejich vzájemné ovlivňování. Prezentace ukázala, jak může fyzioterapeut pomoci vzájemnému vylaďování matky a nenarozeného dítěte metodou nazvanou fyzioterapie funkce (FF).
Otázkám spojeným s praktickým spouštěním psychosomatické praxe v odbornosti všeobecného praktického lékaře se věnovala MUDr. Michaela Ročňová z týmového pracoviště Psychosomatické centrum Praha. Na svou praxi s psychosomatickými pacienty nahlédla jako na zajímavou paraleluse zrodem psychosomatického pracoviště – obojí je poměrně dlouhou a náročnou cestou bez předem daného návodu, a leckdy i s nejistými výsledky.
S úskalími, ale především s přínosy mezioborové spolupráce v Nizozemsku posluchače seznámila česká praktická lékařka pracující dlouhodobě v této zemi – MUDr. Kateřina Košťálová. Autorčino sdělení názorně demonstrovalo, k jakým pozitivům vede vzájemná spolupráce mezi obory i zdravotnickými zařízeními, co vše je možné pacientovi nabídnout, když je tato integrovaná péče podpořena kvalitní komunikací. Pro českého zdravotníka, ale i pacienta až „snový výjev“…
V podvečer byly slavnostně předány dvě čestné členství Společnosti psychosomatické medicíny za celoživotní přínos české psychosomatice MUDr. Vladislavu Chválovi a PhDr. Ludmile Trapkové. Diplomy předal předseda SPM ČLS JEP MUDr. Pavel Čech.
Konference v úvodním dni nabídla i sadu praktických dílen – workshopů. Účastníci se tak mohli přihlásit na téma psychoedukace v léčbě chronické bolesti (MUDr. Košťálová), na hlasovou terapii (Mgr. Vlčinská), práci s tělem v rámci psychosomatické fyzioterapie (MUDr.Juricová), zvědomování těla v kontextu životních událostí (MUDr. Večeřová-Procházková), diskusi na téma aktualit z české psychosomatické scény (MUDr. Čech), na workshop práce s tělem a všímavostí – mindfulness (Mgr. Macháček), či na praktické poznatky a kazuistiky rodinných terapeutů v oblasti genderové dysforie (Chvála s Trapkovou).
První den akce byl završen neformálním společenským večerem v prostorách atria Konviktu. Na účastníky čekal bohatý raut, hudba i performance olomouckého slam – poetisty Jiřího Juráně, který svým vystoupením získal značný ohlas. Na housle krátce zahrála i jedna z aktivních účastnic Marta Sýkorová.
Druhý pracovní den otevřela přednáška MUDr. Davida Skorunky PhD. na téma narativní medicíny, zdůrazňující krom celkové komplexity přístupu mj. význam subjektivní zkušenosti pacienta. V příspěvku autor uvedl hlavní východiska narativní medicíny a její rozvoj zejména v anglicky mluvících zemích. Dále se věnoval konceptu tzv. narativní citlivosti a zmínil výsledky nedávného explorativního výzkumu tohoto jevu u studentů medicíny. Ukazuje se, jak současná koncepce výuky s důrazem na biologické a medicínsko-technické informace poněkud znepokojivě zastiňuje u studentů humánní cítění k nemocným. V závěru příspěvku se rozvinula zajímavá diskuse nad otázkami komplexnějšího vzdělávání budoucích lékařů v komunikačních dovednostech, ale i na téma vzdělávání postgraduálního.
Zajímavým propojením literárních či filmových odkazů k aspektům utrpení v rámci stresu, jež souvisí s potížemi propojit obsah prožitku a tělesný tvar, kdy nedochází k řešení problému somatizací, ale určitým specifickým chováním se zabýval pražský psycholog a psychoterapeut Mgr. Miloš Mauer. Podle autora přednášky nazvané Vnímání hranic těla a stres je jedním z důležitých předpokladů pro zvládnutí stresu dát mu určitý tvar. Samotné zpracovávání tvaru je tvořivou prací, tvar představuje uchopitelnost, která následně vede k většímu pocitu jistoty, kompetence, vybízí k imaginaci, k promýšlení konkrétních kroků. Následovaly kazuistické příklady mj. i s tématikou psychosomatiky úrazů, kde autor zúročil své zkušenosti z práce na Klinice popáleninové medicíny FNKV Praha. V závěru zmínil možnosti psychoterapeutické práce v tomto ohledu, např. práce s groundingem v rámci terapeutického směru biosyntéza.
Konference splnila svá odborná předsevzetí, a z prvních hodnocení účastníků vyplývá, že se stala i neformálním a přátelským setkáním odborníků z nejrůznějších oblastí pomáhajících profesí. Nezbývá než si přát, aby se podobně vyvedl i její následující ročník v roce 2025.
MUDr. Michal Kryl
