Doc. MUDr. Růžena Pánková, CSc., se narodila v roce 1946 v Praze do rodiny lékařů, otec byl chirurg, matka dětská zubní lékařka. V roce 1969 na FVL UK (fakulta všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze). Kandidátskou disertační práci „Psychické faktory v patogenezi a průběhu dermatóz“ obhájila v roce 1985 a o tři roky později (1988) byla jmenována docentkou 1.LF UK pro obor dermatovenerologie. Po promoci pracovala jako sekundární lékařka na III. interní, II. chirurgické a gynekologicko-porodnické klinice FN 2 (Fakultní nemocnice 2 v Praze). Rozhodla se pokračovat na 1.kožní klinice, kde složila 1. a 2. atestaci.
Absolvovala čtyř-semestrální výcvik Bálintovských skupin vedený doc. MUDr. Jaroslavem Skálou, Csc. a prof. PhDr. Janem Vymětalem (1988-1989). Dále získávala odbornost na víkendových výcvikových Bálintovských skupinách v Apolináři do roku 1995. Stala se členkou Oborové rady Grantové agentury UK-sekce C-lékařské. Postgraduální kurz Katedry psychiatrie IPVZ, „Úvod do psychosomatiky“ absolvovala v letech 2002-2004. Úspěšně složila zkoušku a získala Osvědčení o psychosomatickém vzdělání v IPVZ roce 2005.
Od roku 1975 se věnovala aktivní mezioborové spolupráci s klinickým psychologem a psychiatrem konziliářem. Účastnila se na výzkumném projektu P-17 Ochrana duševního zdraví před mezními psychickými zátěžemi, VÚPS (Výzkumný ústav psychiatrický v Bohnicích, prof. PhDr. Oldřich Mikšík, DrSc., doc. PhDr. Václav Břicháček). Navázala spolupráci s Denním sanatoriem Horní Palata (prim. MUDr. Zdeněk Mrázek, PhDr. Hana Jůnová) a s Kabinetem klinické psychologie v Krči(PhDr. Karel Balcar, Csc.). V roce 1986 se zúčastnila „Prvního celostátního československého psychosomatického kurzu“ (Kabinet kliniké psychologie, PhDr. Karel Balcar, CSc.)
V letech 2000-2003 se stala spoluřešitelkou grantu IGA MZ ČR: Působí exogenně podávané kortikoidy strukturální změny hippokampu? (hlavní řešitel Psychiatrické Centrum Praha, Bohnice). Od roku 2001 se stala zástupkyní přednosty kliniky pro výuku dermatovenerologie 4. ročníků magisterského studia všeobecného a zubního lékařství. Dále v roce 2004 spoluzaložila Psychodermatologickou sekci ČDS ČLS JEP. Během let 2003-2005 byla spoluřešitelkou projektu 1.LF UK a University v Ghentu: Rozvoj zdravotní a sociální péče, vzdělávací programy pro ženy poskytující sexuální služby v České republice.
V průběhu studia ji inspiroval přední český psychiatr, psycholog, farmakolog a endokrinolog prof. MUDr. Vladimír Vondráček, DrSc. Odborné znalosti a sociální cítění získávala od přednosty 1. Kožní kliniky prof. MUDr. Jiřího Trapla DrSc. Během pobytu na III. Interní klinice byl velkým vzorem přednosta a zakladatel české endokrinologie prof. MUDr. Josef Charvát, DrSc., který napsal v monografii Člověk a jeho svět: „Psychosomatika není nový pojem. Věděli o ní lékaři už více než před 2000 léty.“ Mezi další osobnosti, které jí ovlivnili patří lektor, vysokoškolský učitel a klinický psycholog doc. PhDr. Karel Balcar, Csc. Inspirativní byla i spolupráce s dalšími jako např. doc. PhDr. Milošem Kučerou, Csc.
(„Nejdůležitější je si věci v životě vyřešit sám a neobviňovat všechny kolem!“)a s MUDr. Helenou Malou, CSc., PhDr. Františkem Krchem, doc. PhDr. Václavem Břicháčkem („Zátěžová životní situace může spustit i geneticky podmíněné onemocnění!“), doc. MUDr. Zdeňkem Bolelouckým, doc. MUDr. Jaroslavem Bašteckým, CSc., doc. MUDr. Jiřím Beranem, MUDr. Zdeňkem Mrázkem, PhDr. Hanou Jůnovou a dalšími. Nejvýznamnější pro ní byla však spolupráce s klinickou psycholožkou, lektorkou a supervizorkou PhDr. Eduardou Vendyšovou.
Od roku 1985 vede psychosomatickou ambulanci. Centrum pro léčbu a prevenci psychosomatických poruch v dermatovenerologii VFN a 1. LF UK bylo ustaveno na Dermatovenerologické klinice v roce 1998. Působí v kurzech IPVZ pro praktické lékaře a dermatovenerology.
Publikuje v oboru s přesahem do psychosmatiky již od roku 1977, kdy jí vyšel první odborný článek „Emocionální faktory v dermatologii“. Druhé volební období je členkou výboru ČDS ČLS JEP a v roce 2016 byla doc. Pánkové udělena medaile profesora Heverocha Psychiatrickou společností ČLS JEP.
Podle doc. Pánkové je psychosomatický přístup lékaře k nemocnému předpokladem úspěšné léčby. Zastává názor, že psychosomatika byla a vždy bude součástí medicíny a nechápe rigidní stanoviska zdravotních pojišťoven. Důraz na výuku psychosomatiky by podle ní měl být kladen během studia lékařské fakulty a psychosomatika by neměla být pouze volitelným předmětem. Tvrdí, že spolupráce s klinickými psychology je v současné době méně dostupná a často chybí vzájemná zpětná vazba.
Pro doc. Pánkovou byl psychosomatický přístup k nemocnému přirozený a přinášel uspokojení v její práci s pacienty oboru kožního lékařství.
s paní docentkou rozmlouvala Mgr. Aneta Paurová