MUDr. Jitka Zuzana Vlačihová, se narodila v roce 1939 v Porodnici U Apolináře v Praze. Je praktickou lékařkou, psychoterapeutkou, lektorkou bálintovského výcviku a lektorkou kurzu psychosomatiky pro praktické lékaře v Praze, dříve v Kroměříži. Vystudovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Získala atestaci v klinické biochemii, interně a všeobecném lékařství. Pro svou praxi na poli psychosomatiky prošla výcvikem bálintovské a sebezkušenostní skupiny, kurzem psychoterapie pro praktické lékaře, kurzem hypnózy a časové osy a má funkční specializaci v systematické psychologii. Aktivně se účastnila mnoha státních (Luhačovice, Trenčanské Teplice, Liberec) i mezistátních (Budapešť, Cerissy-La-Salle, Lyon) psychosomatických konferencí. Po své promoci v roce 1962 se deset let věnovala na 2. lékařské fakultě oboru biochemie a interny. Po návratu z vědeckého stipendia v Paříži působila 6 let na interní klinice v Nemocnici Pod Petřínem jako sekundářka. Zde se její cesty střetly s tehdejším přednostou kliniky, gastroenterologem, patologem a psychosomatikem prof. MUDr. Otou Gregorem, CSc., který měl pro její další působení v psychosomatickém myšlení velký význam. Od roku 1981 působila jako závodní lékařka s psychosomatickým přesahem. Nakonec si ve svých 61 letech otevřela vlastní ordinaci ve Washingtonově ulici v Praze, kde doposud působí jeden den v týdnu a zastupuje.
Již během studií u MUDr. Vlačihové vzbudil zájem o psychosmatický náhled na pacienta prof. MUDr. Ferdinand Knobloch, CSc., psychiatr, psycholog, farmakolog a endokrinolog prof. MUDr. Vladimír Vondráček, DrSc. a rodinný přítel, kmotr, pařížský psychiatr a původně psychoanalytik, který bojoval o znovuvzkříšení hypnosy prof. MUDr. Léon Chertok. Ten jí posílal z Francie časopisy o psychosomatice. Také jí pozitivně ovlivnila spolupráce s MUDr. Zdeňkem Mrázkem a MUDr. Jiřím Růžičkou, se kterými se setkala ve výcviku.
Tvrdí, že podstata psychosomatické práce spočívá v tom, že lékař hledá, co dalšího je ještě za stonáním pacienta. A za podstatné považuje i to, že lékař pacientovi jeho příznaky věří. Každý lékař by měl mít psychosomatický přístup. Psychosomatickým pacientem je podle ní ten, kdo má problémy psychické, nedokáže to formulovat a začne si vyrábět tělesné příznaky, somatizovat. Psychosomatika přinesla do jejího života zejména usnadnění práce jako lékařky a naučila jí pacientům naslouchat.